Publikováno

Co je homeopatie

Adam Havlín

Homeopatie je metoda léčení vycházející z principu podobnosti. Látka, která v surovém stavu vyvolá určité symptomy, dokáže v potencované podobě podobné symptomy vyléčit. Odtud základní heslo homeopatie similia similibus curantur neboli „podobné se léčí podobným“ (nebo ve variantě similia similibus curentur = podobné ať se léčí podobným).

Při hledání vhodného léku
se porovnává tzv. obraz pacienta (což je zjednodušeně řečeno
souhrn jeho tělesných, emočních a duševních symptomů) se
známými obrazy léků. Obrazy léků se získávají z klinických
pozorování a z tzv. provingů neboli zkoušek léků, kdy si zdravá
zkoušející osoba vezme lék a posléze zaznamenává symptomy a
změny, které u ní tento lék vyvolává. Daný lék lze potom
podat na stejné nebo podobné symptomy u nemocného pacienta.

Lék se z výchozí látky
připravuje tzv. potencováním, což je střídavé ředění látky
ve vodě a protřepávání roztoku. Například se zředí 1 díl
výchozí látky nebo matečné tinktury s 99 díly vody, roztok se
protřepe a následně se ředí 1 díl tohoto roztoku s dalšími 99
díly vody. A tak dále. Čím vyšší je potence, tedy čím
zředěnější je výchozí látka, tím je její účinek silnější
a hlubší. Výchozí látkou může být v podstatě cokoli. Léky
se nejčastěji připravují z rostlin, dále z minerálů, ze
zvířat, z nemocných i zdravých tkání, z produktů chorob apod.

Otázka, jak homeopatický lék
funguje, dosud nebyla jednoznačně vysvětlena. Někteří homeopaté
používají pojem vibrace. Lék s co nejpodobnějším obrazem
rezonuje s pacientem podobně jako vibrující struna rozezní
všechny struny naladěné na stejný tón (o něco méně silně
rozezní tóny o kvintu nebo o kvartu posunuté – zde je podobnost
již slabší, nicméně lék pořád může působit), probudí v
něm vitální sílu (čchi), která představuje pořádací princip
celého lidského organismu. Je-li tato síla oživena a správně
rozprouděna, může pak zharmonizovat všechny části lidského
organismu a nastává uzdravení. Na výtky představitelů
materialistické vědy (která sama sebe považuje za tu jedinou
správnou a „vědeckou“), již tvrdí, že v potencích od určité
hranice výš není v roztoku ani jedna molekula výchozí látky a
že tedy pacient dostává v léku pouze vodu, hledají zase jiní
léčitelé odpovědi v podobě teorií o změněné struktuře vody
následkem protřepávání, o tzv. clusterech. Podobně jako se tuha
a diamant neliší chemickým složením, ale pouze vnitřní
strukturou, tak se obyčejná voda liší od potencovaného léku
také pouze vnitřní strukturou.

Asi nejsrozumitelnější
teorií je vysvětlení německého esoterika Thorwalda Dethlefsena
(srov. Osud jako šance), který vykládá homeopatické působení
jako dodání chybějící informace. O tom, že samotná informace
může léčit i zabíjet, snad není třeba pochybovat. Stačí si
představit situaci, kdy se člověk náhle dozví nějakou radostnou
novinu nebo naopak tragickou zprávu o úmrtí někoho velmi blízkého
a kdy s ním tato zpráva může „seknout“, může způsobit
zástavu srdce a smrt a pitva v těle tohoto člověka přitom
nenalezne ani jednu molekulu nějaké působící látky. V
homeopatii jde podle Dethlefsena o to, že nemocnému člověku chybí
jakási informace, jakási část celku, kterou je možné – podle
hermetického principu „jak nahoře, tak i dole“ – nalézt v
okolním světě. Tuto chybějící informaci obsahuje například
rostlina plavuň vidlačka a je potřeba ji z této plavuně získat
a dodat ji nemocnému člověku. Nejjednodušším způsobem bude
podat pacientovi celou surovou plavuň vidlačku (Lycopodium
clavatum), ale v takovém případě se potřebná informace ztrácí
v mase hmotného „těla“ rostliny. A právě stupňovité ředění
neboli potencování znamená uvolňování oné nehmotné informace
z hmotného těla rostliny. Čím vyšší ředění, tím
uvolněnější, odhmotněnější a tedy i silnější tato
informace je. Analogicky, z pohledu materialistické vědy bude
Tolstého Vojna a mír totéž co kuchařka Marie Dobromily
Rettigové, neboť laboratorní rozbor ukáže, že obě knihy se
skládají ze stejného množství vody, dřeva, tiskařské černi.
Je tedy jedno, jakou knihu komu dáme, vždy to bude jedna a táž
látka. Obsah těchto knih však laboratorním testům uniká,
vědeckými metodami není změřitelný, a přitom je to právě to,
co obě knihy odlišuje a co si z těchto knih čtenář bere a co na
něj působí a zanechává v něm tu více tu méně silné dojmy
(aniž by přitom pozřel byť jedinou molekulu živého Pierra
Bezuchova, Nataši Rostovové či pečené kachny se zelím).

Zbývá se tedy srovnat s
otázkou, jakým způsobem lze zmíněnou informaci z výchozí látky
extrahovat, na jaké médium a jak ji přenést a jak ji „sdělit“
pacientovi. Přesněji řečeno zda metoda, kterou objevil a používal
Hahnemann a po něm jeho následovníci, tedy ředění a potencování
hmoty a přenášení roztoku na mléčný cukr, je opravdu ta pravá
a jediná. Zde můžeme ponechat prostor fantaziím, případně
magii. S touto otázkou nechť se každý vyrovná dle své libosti.
Dodejme pro zajímavost, že například Peter Chappell používá
jako médium pro přenos léčivých informací úryvky hudebních
melodií.

Je věcí každého, zda věří
nebo alespoň připouští účinnost homeopatie, nebo naopak
homeopatii odmítá jako „pavědeckou“. Homeopatický lék působí
bez ohledu na to, zda tomu pacient věří, nebo ne. Často se stává,
že když lék zapůsobí a pacienta vyléčí, tento rychle zapomene
na své dřívější trápení nebo je bagatelizuje tím, že „to
zřejmě nebylo nic vážného, když se z toho tak rychle vyléčil“,
a homeopatie se vděku nedočká. O to ale nejde. Pro každého
homeopata je úchvatné a vzrušující, když vidí, jak se staleté
zkušenosti jeho předchůdců, zaznamenané v knihách, uplatňují
v praxi a jak lék vybraný na základě podobnosti symptomů
skutečně tyto symptomy předepsaným způsobem léčí.

Několik častých omylů o homeopatii

Homeopatie je stará 200 let

Jelikož je za objevitele
homeopatie považován německý lékař Samuel Hahnemann (1755 –
1843), může vzniknout mylný dojem, že homeopatie existuje až od
této doby, tedy že je to metoda stará pouhých 200 let. Hahnemann
ve skutečnosti principy a zákony homeopatie pouze odvodil a popsal
a začal systematicky popisovat obrazy jednotlivých léků. Tyto
principy a zákony však platily i před ním, tak jako fyzikální
zákony relativity platily předtím, než je objevil a definoval
Einstein. Principy homeopatie znali i staří lékaři jako
Paracelsus, Hippokratés či dokonce Mojžíš, který podal svému
národu Aurum (zlato), aby jej vyléčil z modlářství (uctívání
zlatého telete).

Homeopatie používá ředěné látky

Častým omylem je názor, že
homeopatie používá ředěné látky a že tedy stačí naředit
látku vodou a máme homeopatikum (viz „homeopatické pivo“ v
některých hospodách nebo „homeopatický čaj“ ve školních
jídelnách). A takových naředěných látek je kolem nás spousta,
například listy spadané do jezera nebo koneckonců i vzduch, který
vydechujeme. Takže jsme vlastně neustále obklopeni homeopatickými
přípravky a měli bychom zakoušet jejich blahodárné účinky.
Omyl spočívá v tom, že homeopatický lék vzniká potencováním,
což je zvláštní způsob ředění, jak je popsáno výše.
Rozpuštěním zrnka soli ve vaně plné vody zkrátka homeopatická
sůl (Natrum muriaticum) nevznikne.

Homeopatie není nic než placebo efekt

Lze se setkat s názorem
(rozšířeným zejména mezi těmi, kdo si nedovedou představit,
jak by homeopatie mohla fungovat), že homeopatie je pouhé placebo.
Pomineme-li studie, jež prokazují vyšší účinnost homeopatie
než placeba (výzkumy a studie na téma účinnosti homeopatik
shrnuje Dana Ullman ve své knize The Homeopathic Revolution), můžeme
použít argument, že homeopatické léky působí i na děti včetně
novorozeňat, na zvířata, dokonce i na rostliny, u kterých se dá
těžko hovořit o placebo efektu. Každý homeopatický lék
vykazuje určité symptomy a po podání vyvolává v organismu
specifické reakce, které homeopat s odstupem času vyhodnocuje.
Pacient dopředu neví, jak by měl konkrétní lék působit a jaké
výsledky léčby jsou od něho „očekávány“. Samozřejmě, že
v některých případech může homeopatikum jako placebo zapůsobit.
Obvykle se to však dá poznat právě podle způsobu toho působení
– zda odpovídá obrazu podaného léku, či nikoli.

Homeopatie nemůže uškodit

Homeopatie je bezpečná
metoda. Buď je lék správně zvolen, působí a člověka vyléčí,
nebo je „mimo“ a nebude mít vůbec žádný efekt. Rozhodně
nemůže uškodit ani nemá žádné vedlejší účinky.
Homeopatikum ve skutečnosti může být nebezpečné, pokud není
předepsáno citlivě s ohledem na vitalitu pacienta. Správně
zvolené homeopatikum totiž člověka jaksi „nabudí“ nebo
„nakopne“. Jako když jdete do kopce, docházejí vám síly a
někdo vás postrčí. A hodně záleží na síle toho postrčení.
Lidé slabí, například staří nebo ti, kdo dlouhodobě užívají
alopatické léky, mohou po příliš silném postrčení upadnout a
už nevstát. Vedle toho zná homeopatie i tzv. homeopatické
zhoršení, což je krátkodobé zintenzivnění symptomů po podání
léku. Je to známka toho, že byl lék zvolen správně, a po tomto
zhoršení nastává postupné uzdravování. Je zřejmé, že u
některých jedinců a u některých neduhů (jako je např. astma)
není takové zhoršení, byť jakkoli příznivé, žádoucí. Proto
je třeba homeopatické léky podávat vždy nadmíru citlivě, vždy
je třeba zvolit vhodnou potenci a rozhodně by to neměl dělat
nevyškolený laik.

Lék „na člověka“, nikoli „na nemoc“

O homeopatii je známo, že
léčí celého člověka, nikoli jednotlivé nemoci. Může tedy
vyvolat údiv, když se někdo obrátí na homeopata pro lék „na
chřipku“ a homeopat mu ten lék „na chřipku“ skutečně dá.
To přece není homeopatie, pomyslí si laik. Jde o to, že
homeopatie nezná jeden lék na chřipku, nýbrž několik léků na
souhrn projevů, které se odborně či laicky označují jako
chřipka. A protože ty projevy mohou být u každého pacienta různé
(někdo má žízeň, jiný ne, někoho bolí hlava, jiného kosti,
někoho škrábe v krku na pravé straně a dělá mu dobře teplé,
jiný chce jen studené a v krku ho pálí atd.), budou různé i
léky „na chřipku“ podle toho kterého pacienta. Stejné je to s
ostatními diagnózami. Homeopat pacientovi nevyvrací jeho diagnózy
a názvy nemocí a hledá lék na základě projevů té které
nemoci.

Při úrazu nemá homeopatie smysl

Když si zlomím ruku, tak
nepůjdu k homeopatovi, ale k ortopedovi, budu-li mít tepenné
krvácení, budu se snažit je zastavit mechanicky a ne homeopatickou
kuličkou. Pochopitelně, homeopatie zlomenou ruku nespraví,
výstřiky krve z proříznuté tepny nezastaví, tady bude na místě
dát ruku do sádry a tepnu nechat zašít. Nicméně i v takových
případech, které na rozdíl od chronických nemocí umí alopatie
(tj. klasická, školská, státem podporovaná medicína) brilantně
vyřešit, může být homeopatie prospěšná. Homeopatikum dokáže
zabránit úrazovému šoku, předejít tvorbě hematomu nebo otoku a
v případě pozdějšího podání urychlit jejich vstřebání,
stejně jako umí urychlit hojení rány, napomoci správnému srůstu
zlomeniny, ulevit od bolesti, zahojit ránu bez jizvy, ochránit před
infekcí a mnoho jiného. Takže i při úrazech má smysl uvažovat
o homeopatii.

www.homeopatie-nymburk.cz

Publikováno

Hledám nový byt

Dana Škvorová

Než se pustíte do hledání
nového bydlení – ať je to dům či byt, vždy byste měli být
šťastní a spokojení v tom stávajícím.

Tím, že se náš osud
promítá do prostoru okolo nás, funguje to samozřejmě i naopak.
Prostor ovlivňuje i zpětně nás. Proto se někdy nedaří
„profouknout“ chronické životní patálie, vyjít ze
začarovaného kruhu ven. A proto také máme mánie přerovnávat
nábytek. Něco se změní uvnitř nás a my už máme tendenci změnu
vyjádřit i okolo sebe. Platí to i na chuť radikální proměny
účesu, náhlou oblibu překvapivé barvy oblečení, apod.

Toužíte-li tedy po jiném
bydlení, nedomnívejte se, že spolu s novým prostorem přijde i
„nový život“. S velkou pravděpodobností si podvědomě
přitáhnete tu stejnou energii, kterou jste právě opustili s
původním domovem. Zharmonizujte si byt, ve kterém právě bydlíte
a uvidíte, že ten nový se vám přihlásí sám, aniž byste ho
hledali.

Články i reference z mé praxe v oboru Feng-Shui najdete na www.harmonizace.com.

Publikováno

Úspěch v životě začíná v srdci každého z nás

Iva Bauerová

Určitě nám dáte za pravdu,
že i když se zajímáte o rozvoj osobnosti, snažíte se myslet
pozitivně, čtete knihy na daná témata, přesto se stává, že
nejste tak šťastní, zdraví, úspěšní, jak byste si
představovali.

Typicky přístup mnoha lidí
v praktickém životě

Ať se jedná o práci,
vztahy, rodinu. Také si občas říkáte některou z těchto vět?
„Ještě pět let do důchodu, to musím zvládnout… Ještě dva
roky než děti odrostou, pak se rozvedu… To musím, to zvládnu.
Ještě pár let musím vydržet…“. Chvíli můžeme tlačit
těžký kámen do kopce, ale je to obrovská námaha. Snažíte se
vést v rámci svých možností klidný život, ale přesto cítíte
napětí. Cesta valení kamene do kopce nevede k tomu, co chcete
dělat, cítit, prožívat, potlačujete sami sebe. Ruku na srdce,
jak dlouho s přístupem „to zvládnu“ můžete vydržet?
Zeptejte se každý sám sebe

Potenciál máme v sobě

Mysl každého člověka je
jako obrovský počítač, propojený s nekonečnou databází. Pokud
jste schopni připustit, že tuto neomezenou databázi můžete
používat, nic vám nebrání v cestě využívat své nekonečné
možnosti. Největším objevem, který vy sami pro sebe můžete
udělat, je objevení potenciálu v sobě. Vždy si uvědomte –
můžete být kýmkoli, kým si umíte představit, dělat cokoliv,
co chcete, mít cokoliv, po čem toužíte. Limitem jsou pouze naše
omezení.

www.cestanadeje.cz

Publikováno

Harmonická rodina aneb Feng-Shui kuchyňského stolu

Dana Škvorová

Jídelní stůl je velmi silný
nástroj pro utváření vazeb v rodině. V poslední době se mi
množí případy, kdy doporučuji harmonizaci vztahů v rodině
právě skrze jiný zasedací pořádek u stolu, občas je třeba
jídelnu přemístit na jiné místo, nebo dokonce změnit tvar
stolu.

Potřebujete-li podpořit
muže, aby byl mužem, pořiďte si obdélníkový stůl a posaďte
jej do jeho čela. Žena a dcery by měly sedět po jeho levici (tak
jsou podporovány v tom, být ženami), synové (od nejstaršího) po
jeho pravici. Takto by měly i temperamentnější děti vycítit,
kdo je tady pánem.

Symboliku jídelního stolu
můžete využít i v případě, že vám nějaký člen rodiny
chybí – jen je třeba to dát Vesmíru najevo. I když jste sami,
pořiďte si velký stůl, s příslušným počtem židlí a
prostírání… A co je prázdné – čeká na naplnění :-))

Vhodné je, aby všichni
seděli ve svém příznivém směru, ideálně by měl stůl stát v
příznivém sektoru domu. Pak už jen stačí se tu co nejčastěji
potkávat, aby se energie v rodině měly čas nově přeskládat.

Články i reference z mé praxe v oboru Feng-Shui najdete na www.harmonizace.com.

Publikováno

Aktivní uhlí

Petra Blechová

Aktivní uhlí se vyrábí
spalováním dřeva při vysoké teplotě (až 600oC) bez přístupu
vzduchu. Nejdůležitějším krokem je v závěrečné fázi výroby
vhánění kyslíku, čímž dojde k aktivaci. Takto vyrobené
přírodní uhlí má vysokou účinnost a jeho využitelnost pro
organismus je maximální.

Na co je aktivní uhlí dobré?

Je zejména vhodné na
důkladné pročištění našeho organismu, který je obvykle
zanesený různými škodlivými, jedovatými látkami. Kolikrát
kolem sebe slyšíme větu: „Jsem z toho všeho otrávený,“ –
a neuvědomujeme si, kolik je na tomto rčení pravdy. Jsme otrávení
nejen v naší mysli, otrávený je celý náš organismus! Zkuste si
přečíst složení některých rafinovaných potravin – zjistíte,
že konzumujeme nezřídka chemické sloučeniny potenciálně
jedovatých látek. Mají-li naše vnitřní orgány správně
fungovat, je nutné tělo těchto látek zbavit. Detoxikaci,
pročištění organismu, je vhodné absolvovat i před zahájením
jakékoliv léčby, zvláště léčení na přírodní bázi.
Někteří lidé si stěžují, že jim „ta a ta“ přírodní
léčba nezabrala. Neuvědomují si, že chyba není ve zvolené
léčbě, ale v tom, že organismus je v takovém stavu, že např.
zanesené střevní klky nemohu zpracovat dodané živiny, vitamíny
či minerály.

Studie potvrzují, že aktivní
uhlí snižuje koncentraci lipidů, cholesterolu a triglyceridů v
krevním séru. Studie zveřejněná ve Velké Británii uvedla, že
u pacientů s vysokým cholesterolem se užíváním aktivního uhlí
snížila jeho hladina o 25%.

Jaké má aktivní uhlí další
použití?

Aktivní uhlí je v první
řadě vynikajícím prostředkem při zažívacích a střevních
potížích (průjmy, plynatost, nadýmání, nevolnost – dávkování
individuální podle potřeby) a při nejrůznějších otravách
(doporučuje se dávka, která je až desetinásobkem množství
požité škodlivé látky). Při nachlazení pohlcuje aktivní uhlí
baktérie v hrdle (mj. odstraňuje i zápach z úst). Aktivní uhlí
v práškové formě lze aplikovat i zevně ve formě obkladů (akné,
bodnutí hmyzem atp.).

Jak aktivní uhlí funguje?

Aktivní přírodní uhlí
působí na principu adsorpce (na rozdíl od absorpce). Definice
uvádí, že adsorpce je „přichycení látky k povrchu jiné
látky“. Toto navázání zabraňuje uvolnění jedů zpět do
organismu, ke kterému by mohlo dojít, kdyby byla škodlivá látka
pouze vsáknuta či absorbována. Můžeme si to představit na
principu funkčního suchého zipu. Dojde-li k pevnému zaklesnutí
obou složek – aktivního uhlí a škodlivé látky – do sebe,
vytvoří tak jeden celek, který je vyloučen z těla ven.

Aktivní uhlí není
samozřejmě jedinou látkou s podobným adsorpčním účinkem, je
však nejsilnějším prostředkem. Na rozdíl od živočišného
uhlí je o 80% účinnější (a neobsahuje žádné rakovinotvorné
příměsi). Pozitivní jistě také je, že aktivní uhlí sice
adsorbuje škodlivé (jedovaté) látky, ale neodvádí z těla
nezbytné živiny, vitamíny a minerály.

Má aktivní uhlí nějaké
nežádoucí účinky?

Nežádoucí vedlejší účinky
prakticky nejsou známy. Při užívání je však třeba dát pozor
na to, že aktivní uhlí může adsorbovat i četné léky, v
případě jejich užívání se proto raději poraďte s lékařem.
Aktivní uhlí neadsorbuje: oxid uhelnatý, oxid uhličitý, ethan,
ethylen, vodík, metan, málo účinné je na alkohol, kuchyňskou
sůl a železo. Aktivní uhlí např. adsorbuje: amfetamin, arzén,
aspirin, atropin, barbituráty, benzin, fenol, jód, kokain, kyanid,
narkotika, opium, penicilin, pesticidy, radioaktivní látky,
stříbro, strychnin, … (více na letáku výrobce).

www.altere.cz